Po škole, za školou

Odjakživa ji zajímala filozofie, mystika, principy lidské psychiky a duše. Malba a umění je pro ni prostředek k nacházení a snaze dotýkání se naší prapodstaty, autenticity. Prostředek k nalezení vnitřního klidu a hledání něčeho vyššího, co nás jak fyzicky tak duševně přesahuje. Ze současných umělců obdivuje japonskou umělkyni Yayoi Kusamu kvůli hledání a zobrazování principů jejího mentálního vesmíru, stuckistu Jiřího Hauschku pro jeho práci s barvami a myšlenkový koncept více vrstev reality a Patrika Hábla pro jeho citlivé vnitřní krajiny.

Velkou částí její tvorby jsou volné práce, ve kterých studuje a zobrazuje duševní či vnitřní procesy např. v rámci série ČÁRKY („Klid za myšlenkami“, experimentální "Prkenná série"), kde se přibližuje budhistickému pohledu na svět, že myšlenkami nedocílíme klidu, ale naopak. Princip být jen jejich pozorovatelem.
Druhou sérii svých obrazů nazývá VLNY, ve kterých se dotýká často tématu vnitřní síly, vnitřních stínů i světel a procesů v člověku. Ve svých malbách tak poukazuje pomocí řady symbolů a náznaků.
Další série nese název EMOCE, kde ráda vyzývá diváky, aby tyto malby neanalyzovali, ale zůstali pouhými pozorovateli a vnímali, jak na ně samotné malby působí.
Poslední částí tvůrčí produkce je personifikovaná, kdy pod jejími rukami vznikají na plátně OSOBNÍ OBRAZY, které jsou otiskem a vnitřním příběhem konkrétního člověka, a které je možné si u autorky objednat.

Elizabeth Ida je součástí uměleckého spolku Skupina F, která spojuje umělce se zkušeností s psychickými problémy, s nimiž se sama nějaký čas potýkala. Její působení na poli umění se dá rozdělit do dvou období a oblastí. Velký rozvoj ve tvorbě přišel s narozením dětí, kdy se Elizabeth Ida začala vytvářet dětský, pohádkový svět a ilustrativní kresby. Její barevné ilustrace byly jako neomezené světy fantazie dětského světa i se střípky jinotajů, legrace a mystiky. Tyto ilustrace jsou také k vidění v několika knihách, a to jak v dětských, tak v knihách pro dospělé.

Další v této kategorii

Pohled do zrcadla?

Bílá paní

Čapí dálnice